Vedení města musí dělat otevřenou politiku

Přečtěte si rozhovot s architektem, opozičním politikem a kandidátem na primátora Tomášem Pejpkem.

Jsi autorem výškové stavy v Olomouci a přitom kandiduješ za hnutí, které se proti výškovým budovám otevřeně staví. Není to trochu paradox?

Jasně, že je to paradox a dnes bych se hodně rozmýšlel, jestli do toho jít znovu. Ne snad, že by „krabička na sile“, se svými 35 metry konkurovala olomouc­kým věžím, ale cítím jistý pocit zodpovědnosti za to, co způsobila. Mnozí prominenti a lidé z různých stran se tam tehdy chodili dívat a zjistili, jak moc atraktivní pohled shora vlastně je. Výsledkem je, mimo jiné, navrhovaná masa hmoty v podobě Šantovka Tower.

Jak se jako architekt díváš na okolí, které dnes silo obklopuje? Je vylidňování centra, způsobené Šantovkou, skutečným problémem?

Funkce městského centra se mění na zábavní a zůstávají zde podniky s určitým charakterem. Největší problém Šantovky je dopravní. Jako nákupní středisko totiž funguje regionálně – lidé sem jezdí třeba i 60 km. To samozřejmě přivádí dopravu do centra a uliční síť na takový objem není dimenzovaná. Skutečný problém se však naplno odhalí až v budoucnu, protože jižní část centra se bude dále rozrůstat – dnes zde probíhá razantní výstavba.

Šantovka na druhou stranu plní řadu dalších funkcí, které by však mělo zajistit město: od parkovacích míst po veřejné toalety.

Jsi mimo jiné urbanista a věnuješ se územnímu plánování. Čím tě tvá profese obohacuje při práci pro Olomouc?

Asi nejvíc mi pomohlo, že jsem před vstupem do zastupitelstva zpracoval řadu územních studií pro Olomouc, Šternberk, Zlín – v Olomouci namátkou okolí kasáren a letiště v Neředíně nebo rekonstrukci Třídy Svobody. Díky tomu jsem zevrubně poznal mnoho míst a jejich problémy. Donutilo mě to přemýšlet o tom, jak věci fungují a jaké procesy je provázejí. A byl to jeden z impulsů, proč jsem se rozhodl do komunální politiky před 4 lety vstoupit.

Kvůli tomu jsi svou profesní kariéru upozadil a spoustu energie věnuješ městu jako zastupitel hnutí ProOlomouc. Jak po čtyřleté práci v opozici hodnotíš vaše působení na radnici?

Povedlo se nám otevřít témata, která nebylo v Olomouci dlouho zvykem řešit. Ta parta, která řídí naše město již řadu let, má mnohem větší znalosti a povědomí o problémech. Bohužel selhává ve způsobu komunikace. Oni prostě nedokážou dělat otevřenou politiku. Tím, že jsme se do řady témat opřeli, nastavili jsme agendu a donutili vedení města reagovat. Docílili jsme tak řady pozitivních změn, které se odrazily a odrazí nejen ve zkvalitnění veřejného prostoru a infrastruktury, ale například i ve strategickém plánu města, kam jsme prosadili téma Flóry, záchytných parkovišť či příměstské dopravy.

Co podle tebe město akutně pálí?

Řada projektů, jako rekonstrukce třídy 8. května nebo tramvajová linka na Nové sady, není připravována dobře a vedení města o tom ví. Myslím si, že se podceňují dlouhodobé důsledky špatných, často snadných a levných řešení. Nevidím snahu dělat věci dobře. Před problémy se raději přivírají oči; představí si náročnost těch řešení a raději od nich utečou.

A mají vůbec řešení?

Samozřejmě že mají, ale bohužel ne ve smyslu, že bychom mohli lusknout prstem.

Musíme umět nastavit podmínky, které umožní, aby to bylo lepší. Když vidím, jak jednotlivé investiční projekty prochází přes dva náměstky, tři různé skupiny a žádná kompetentní osoba je neprovází od začátku do konce realizace, chápu ty komplikace. Pro změnu jsou nutné systémové kroky. A ty můžeme učinit jen politickou silou. Vše bylo doposud v rukou lidí, kteří se své politické kariéry nevzdají snadno.

Jaké změny máš na mysli?

Například organizační změny na magistrátu, aby byla jasná zodpovědnost úředníků za jednotlivé agendy a projekty. Zcela nutné je přijmout střednědobý plán investic, investiční priority odvozovat od vize města. Nebo že do práce magistrátu musíme zabudovat transparentní systém reakcí na podněty, aby každý občan, podnikatel či KMČ dostali od radnice včas odpověď, jak jejich dotaz či podnět bude řešen.

A dlouhodobá vize města?

Měli bychom vsadit na existující silné stránky Olomouce. Žijeme v unikátním historickém univerzitním městě, které má ve střední Evropě jen malou konkurenci. Znamená to ale o tyto hodnoty pečovat. Usilovat o vysokou kvalitu prostředí města, chránit památkovou rezervaci a historické parky, vytvářet dobré podmínky pro obyvatele i turisty. Společným jmenovatelem by měla být kvalita, snažit se ve správě města vyrovnat těm nejlepším.

O co by ses chtěl zasadit, kdybys tu zmíněnou politickou sílu skutečně získal?

Teď řeknu něco osobního, co nestojí v programu ProOlomouc. Chtěl bych nějakým způsobem přispět ke zvýšení kvality vzdělávání, především základního. Setkal jsem se z pozice rodiče i zastupitele s mnoha řediteli a učiteli, čtu analýzy i názory, ta problematika mě hodně zajímá. Vím, že to má v rukou primárně stát, ale pro město existují způsoby, jak umožnit ředitelům věnovat se více vzdělávací činnosti, třeba odejmutím části administrativy nebo sdílením příkladů dobré praxe.

Mým dětem je sice už přes dvacet, ale říkám si, že by to mohlo být dobré pro Olomouc. To je totiž konkurenční výhodou každého města – kvalitní a vyhlášené školy. Kde taky jinde, než v univerzitním městě…

Za rozhovor děkuje
Matěj Dostálek