V nedávné době médii proběhly hned dvě informace týkající se znepokojivé situace v oblasti ochrany památek v Olomouci. Úřad ombudsmana podal žalobu v kauze Šantovka Tower a zvýšenou pozornost také přitahuje výměna krovu a snesení zvonů z věže olomoucké radnice. O odborný názor požádal Pavel Grasse specialistu, kampanologa Františka Johna.

Pochopení genia loci historické Olomouce je podmínkou pro jeho uchování a rozvoj a současně kritériem pro hodnocení všech záměrů. Hlas zvonů a cymbálů doprovázející běh času představuje čtvrtý rozměr architektury. Ke geniu loci Olomouce patří. V minulých letech došlo k obnově řady zvonů zlikvidovaných za světových válek, řadě chrámů se tak vrátil jejich hlas. Samotná věž olomoucké radnice má vizuální architektonickou funkci vertikály, současně byla opatřená hodinami a nesla cymbály odlité olomouckými mistry Janem (1501) a Zachariášem (1603), které jsou významnými památkami moravského zvonařství.

Úvahy nad vyřazením cymbálů z provozu a jejich prezentací pro turisty je v rozporu s principy památkové péče – cymbály jsou především památkami hudebními. Jejich výtvarnou stránku by jistě bylo vhodné zájemcům přiblížit, ovšem kopiemi. Bylo by naopak škoda upřít veřejnosti slyšet půl tisíciletí starý hlas z radniční věže! Úvaha cymbály svěsit se míjí s duchem zakladatelů Olomouce; stavitelů katedrál, kteří dbali na výtvarnou stránku i tam, kde nebyl běžný přístup. Samy jsou klenotem, vyneseným vysoko nad střechy domů a uzavřeným v trámové konstrukci věžní lucerny. Nepřístupnost je dělá tajemnými. Odbíjení věžních hodin bereme jako součást řádu věcí.

Jistě, budova radnice disponuje také orlojem a ten samostatnou zvonkohrou. Ta ovšem nemůže funkci odbíjení věžních hodin (čtvrtí a celých), které jsou na orloji nezávislé, nahradit. Nebyl to ani záměr někdejších radních před pěti sty lety. Orloj očekává diváka a posluchače, který s ním má oční kontakt, stojí před orlojem. Naproti tomu radniční hodiny ovládají svým zvukem mnohem širší rámec, od nejbližšího okolí přes Dolní náměstí až k někdejšímu hradebnímu okruhu, dnešním parkům. Sám jsem odbíjení hodin mnohokrát naslouchal, znám je z paměti. Bavíval jsem se o nich s organologem Antonínem Schindlerem, který se zasloužil o obnovu jejich funkce v 60. letech, hodiny pak odbíjely dalších 50 let. Vzpomínal, jak v této věci úspěšně navštívil primátora Olomouce. Kéž by byly i nadále živou součástí bohatého kulturního dědictví.  

František John ve sloupku Pavla Grasse pro Olomoucké listy