Se stromy toho máme i mnohé společného. Lidé stejně jako stromy mají své kořeny. Oč míň jsou vidět, o to jsou pevnější. Jsme vrostlí do země, v níž jsme se narodili, do kultury, v níž jsme vyrostli, do hodnot, v nichž nás vychovali, do přátel, které jsme během života potkali. Náš kořenový systém je ještě složitější než kořeny stromů. Sahá od rodiny až po národ, od ukolébavky až po hymnu, od knížete Václava po Seiferta. Jsme stejní jako stromy. Vkořeněni do země, z níž pocházíme, do její kultury a tradic. Spojeni s domovem. (převzato z cyklu ČT „Paměť stromů“)

Dnešní volání po větší míře ozeleňování veřejných ploch a větší intenzitě výsadby stromů není jen touhou po zavádění trendy novinek, nebo reakcí na probíhající klimatické změny. Je to především snaha navázat na kořeny našeho města.

Z hlediska vývoje Olomouce považujeme za nutné, aby se navázalo na principy, které byly městu vepsány do základů jeho rozvoje po zrušení vojenské pevnosti Olmütz. To znamená město plné obdivuhodných historických památek, město prostoupené parky a veřejnou zelení a město příjemné pro pobyt obyvatel a studentů.

Stromy ve městě vnímáme jako prvek, jež má nenahraditelnou funkci estetickou, klimatickou a hygienickou. V horkých letních dnech stromy mechanicky stíní, chladí a zvlhčují okolí. Fungují jako dokonalé klimatizační zařízení s automatickou regulací, které spotřebovává energii ze slunečního záření a přeměňuje ji v páru. To vše nehlučně, nenápadně a bez velkých a drahých nároků na údržbu.

Stromy a další veřejná zeleň jsou zcela přirozenou a nezbytnou součástí moderního města. Nedokážeme si představit život města bez silnic, cyklostezek a chodníků, energetických sítí, vodovodu, kanalizace, nebo MHD. A stejně absurdní je i představa ulic a veřejných ploch bez stromů a veřejné zeleně. V minulosti však docházelo k četným případům, kdy význam stromů a zeleně v našem městě byl opomíjen a byly upřednostňovány různé projekty právě na úkor veřejné zeleně.

Chceme, aby Olomouc byla městem, ve kterém se dobře žije. V podstatě existuje jednoduchá úměra. Čím více stromů a zeleně ve městě, tím lépe se v něm lidé cítí. Výsadba zeleně ve městě však nemůže být živelná a bez pravidel. ProOlomouc představuje 11 bodů, jak dosáhnout zásadního zlepšení v této oblasti.

1. Zelené město Olomouc. Je třeba si sundat klapky z očí a přestat si nalhávat, že Olomouc je stále městem květin a zelených parků. Tak tomu kdysi skutečně bylo, avšak dlouhá desetiletí devastace zeleně a její nedostatečná údržba nás přivedla až k současnému stavu. Olomouc dávno není královnou květinových výstav, stejně jako není zelenou oázou v moři zemědělství na Hané.

2. Koncepce veřejné zeleně v Olomouci. Je nutné zpracovat koncepční materiál, který stanoví dlouhodobé priority veřejné zeleně v Olomouci. To znamená popsat, k jakému stavu veřejné zeleně v Olomouci směřujeme. Například rozhodnout, zda na sídlištích vybudujeme parkovací místa na úkor stromů, nebo budeme hledat řešení umožňující přítomnost stromů i parkovacích míst.

3. Program rozvoje městské zeleně. Je nutné rozpracovat plán realizace navržených opatření Územního plánu města Olomouce. Naplánovaná obnova ploch veřejné zeleně bez harmonogramu a vlastní realizace životní podmínky obyvatel města nezlepší.

4. Místo pro stromy a veřejnou zeleň. Je nutné zahájit dialog se správci inženýrských sítí a uzavřít deklarace o společném postupu směřující k zachování maximálního prostoru pro výsadbu stromů a keřů. Přítomnost stromů a keřů ve městě musí mít stejnou prioritu, jako mají inženýrské sítě. Stromy a stromořadí musíme vrátit zejména na hlavní městské třídy a bulváry vedoucí z centra historického města ven (zejména Masarykova, třída Svobody, Palackého, Havlíčkova, Kosmonautů, Hynaisova, Dobrovského, Studentská, Legionářská, Polská, Wittgensteinova, Komenského atd.)

5. Péče o stromy a veřejnou zeleň. Pokud chceme, aby nám stromy dlouhodobě poskytovaly užitky, musíme se o ně intenzivně starat v průběhu celého jejich života. Nejde však jen o městské parky, které v posledních letech pomalu procházejí postupnou revitalizací. ProOlomouc chce nechat zpracovat plán údržby veřejné zeleně včetně stanovení transparentního způsobu zadávání prací.

6. Inventarizace stromů na území Olomouce. Je nutné dokončit a pravidelně aktualizovat veřejně přístupná inventarizace stromů. Ta by měla například přesně identifikovat, o jaký druh dřeviny se jedná, jaké jsou její rozměry, měla by obsahovat i informace o věkovém a vývojovém stádiu, vitalitě, zdravotním stavu a stupni poškození. Inventarizace by měla zahrnovat také návrh pěstebních opatření – měla by definovat, jak se o jednotlivé dřeviny starat, jaký druh řezu na jejich údržbu a další vývoj použít a podobně.

7. Investiční činnost nemusí znamenat vždy kácení stromů. Musíme důsledně vyžadovat, aby stavební dokumentace v maximální míře zachovala stávající vzrostlé stromy a zároveň respektovala nutnost výsadby nové zeleně a stromořadí při každé stavební akci ve městě. (Odstrašujícím příkladem budiž takřka dokonale zastavěné území bývalé továrny MILO, dnes nákupního centra Šantovka).

8. Volba dřevin. Vzhledem k pokračující klimatické změně je na místě úzce spolupracovat s Přírodovědeckou fakultou UP a dalšími odbornými institucemi na proměně druhové skladby vysazovaných stromů v Olomouci tak, aby byly schopny přežít i suchá a horká období.

9. Využívání zdrojů. Město by mělo lépe využívat své zdroje. Namísto postřiku ulic vodu používat pro zálivku stromů a keřů v období bez srážek. K zalévání nepoužívat pitnou vodu ale vybudovat nádrže srážkové vody u budov s velkou plochou střech ve vlastnictví města (například u budov škol). Zvážit možnost vybudování vlastní kompostárny pro ukládání spadeného listí. Kompost pak využít pro hnojení stromů.

10. Informační kampaň o významu stromů pro život ve městě. Obyvatelé města si často neuvědomují, co všechno jim přítomnost stromů ve městě přináší.

11. Patron stromů. Péči o veřejnou zeleň je nejefektivnější provádět v úzké  součinnosti s obyvateli města, kteří v dané lokalitě bydlí. Jejich zájem o péči o stromy je možné podpořit statusem „Patron stromu“, který označí osobu či skupinu osob (například třída ZŠ), která určitým způsobem bude strom chránit a pomáhat s jeho ošetřováním (podle možnosti fyzicky nebo upozorněním na jeho poškození, nutnost zálivky apod).