V květnu loňského roku, krátce poté, co Sigma sestoupila podruhé z 1. ligy, slyšela veřejnost poprvé od olomouckého primátora Antonína Staňka, že klub chce městu prodat Andrův stadión. A že město takový krok zvažuje, aby ochránilo sportovní infrastrukturu, jinými slovy ‘rodinné stříbro’.
Proč nabídl klub městu moderní stadión, který předtím olomoučtí fotbaloví bossové složitě a dlouho budovali s podporou města a sponzorů?
Hlavním důvodem byly chybějící peníze. Po letech hojnosti, kdy Sigma hrála v evropských pohárech a úspěšně obchodovala s hráči, se klubu snížil rozpočet na 1/3 a ani tu nemohli či nechtěli akcionáři hradit 1). Akciová společnost SK Sigma Olomouc proto v letech 2013 – 2016 hospodařila se ztrátou průměrně 25 mil. korun za rok a při takovém tempu směřovala do konkurzu.
Plán, který fotbaloví funkcionáři 2) vymysleli, je chytrý. Město koupí stadión a tím pošle klubu balík peněz, který mu bude při úsporném režimu stačit na řadu let. Zároveň město převezme náklady na údržbu a budoucí opravy stadiónu.
Co klub městu nabídl? Vlastní stadión, tribuny a jejich části a pozemky kolem, především ulici Legionářskou. Zajímavější je, co městu nenabídl: tréninková hřiště ležící naproti stadionu. Lukrativní pozemky, které lze snadno v územním plánu změnit na stavební.
Jak se obchod připravoval? Zatímco koncem minulého roku plnily noviny zprávy o jednání s tajným investorem Sigmy, pro město mezitím chystala poradenská firma GrantThornton analýzu několika variant koupě stadiónu. Letos na jaře došlo k důležité změně, když držitel třetiny akcií Josef Lébr odešel z klubu. Své akcie přenechal druhému akcionáři – spolku 3) – a klub Josefu Lébrovi uhradil půjčky za více než 60 mil. korun. Za zjednodušení vlastnických vztahů a dočasnou finanční stabilizaci zaplatil klub prodejem tréninkového hřiště. Prodej hřiště byl zřejmě připravován dlouho předem 4); kupujícím se stal olomoucký podnikatel Richard Morávek 5).
Na květnové tiskové konferenci klubu bylo oznámeno, že několikaměsíční jednání s novým investorem Zdeňkem Zlámalem nebyla úspěšná. Funkcionáři přitom odkryli, že medializované hledání nového investora není prioritou. Úřadující šéf Petr Konečný uvedl, že pokud město převezme stadión a s ním spojené náklady, klub to stabilizuje a umožní mu hrát 1. ligu se zajištěným rozpočtem; nového mecenáše chápe jako toho, kdo klubu zajistí budoucí rozvoj. Jaromír Gajda také kladl důraz na jednání s městem a řekl otevřeně, že nechce, aby o fotbale rozhodoval někdo, kdo není z Olomouce. Vyplývá z toho, že klub spoléhá na peníze z radnice a je otázkou, zda existuje opravdu poptávka po novém investorovi, který by současné funkcionáře mohl zbavit kontroly nad klubem.
Přípravy prodeje Androva stadiónu mezitím pokračovaly, v květnu posvětila přípravu transakce rada města. Detaily obchodu nebyly veřejně známé. Teprve z dokumentů předložených listopadovému zastupitelstvu jsme se dozvěděli celkové obrysy transakce. Koalice předložila zastupitelům ke schválení jen záměr koupě, zatím ne vlastní kupní smlouvy.
Nevím, co věděli předem koaliční zastupitelé, my z opozice jsme dostali podklady standardních 11 dní předem 6) a na Andrově stadionu byla uspořádána prohlídka. Po nahlédnutí do podkladů jsme zjistili, že na řadu otázek neobsahují odpovědi. Položili jsme proto otázky na jednání u primátora několik dní před zastupitelstvem, například jaké budou celkové budoucí náklady spojené se stadiónem (nikoliv jen údržba) či zda pronájem stadionu klubu za menší než vynaložené náklady nebude nedovolenou podporou 7). Koalice s odkazem na nedostatek času na dotazy dosud neodpověděla.
13. listopadu se vedla na zastupitelstvu o koupi dlouhá debata. Bylo jasné, že koalice je rozhodnutá obchod prosadit. Opozice kritizovala nedostatek informací o celém záměru, slovy Miroslava Žbánka (ANO) chybějící ‘podnikatelský záměr’. Pro pokračování přípravy koupě Androva stadionu nehlasovalo nakonec pouhých 6 zastupitelů. Byli jsme mezi nimi a tady jsou naše pondělní argumenty:
Všichni chceme, aby Olomouc prosperovala a lidem se tady dobře žilo. Nemáme ale prodiskutované priority. Investujeme málo do infrastruktury, hodně do kultury a sportu, hodně nás stojí špatné projekty z minulosti jako aquapark. Za posledních 10 let klesly výrazně investice města, jejich celkový roční objem (z více než miliardy před 10 lety na 153 mil. loni) i podíl z rozpočtu (z 44% na 8%).
Nedostatek peněz je ve městě vidět na mnoha místech. Nechme tentokrát stranou stav chodníků, dobrý příklad je podfinancování vodárenské infrastruktury. Za posledních 7 let chybí téměř půl miliardy, které měly jít na obnovu vodovodů a kanalizací, ale utratily se někde jinde. Co jsou na první pohled neurčitá čísla se změní, když si uvědomíme, že přímo souvisí s úniky vody ve vodovodní síti. Ztráty, které platí každá domácnost každý měsíc ve složence za vodné a které je možné postupnou obnovou vodovodů snížit.
Nebo mnoho let chybějící vozovna pro tramvaje. Tramvaje stojí léta na dešti; letos jsme koupili tramvaje s horšími parametry než Ostraváci proto, že ty ostravské by se nevešly do naší vozovny. Dalšími příklady mohou být zanedbaná údržba parků nebo chybějící přechody – věci, které mají bezprostřední vliv na bezpečnost obyvatel a návštěvníků.
Čím menší balík peněz máme, tím lépe musíme přemýšlet o tom, na co je vynaložíme. Dnešní koalice nemá jasnou vizi, kam směřujeme. Dokud se neví, co je prioritou, neměli bychom posílat peníze na prvoligový fotbal jen proto, že Sigma má hezký stadión a mezi politiky ten nejlepší lobbing. Pořebujeme investovat tak, aby to mělo obyvatele města co nejlepší přínos.
Zda město Olomouc stadión koupí a bude podporovat prvoligový fotbal jako jiná města v ČR, nebo zda převáží zodpovědnost za dobré hospodaření a budoucí rozvoj města, uvidíme nejspíš už na prosincovém zastupitelstvu.