Zítra nás čekají krajské volby. Mnoho obyvatel krajského města úlohu krajské samosprávy nechápe. Krajem zřizovanou dopravu nepoužíváme tak často, nemocnice navštěvujeme především státní – fakultní nebo vojenskou a skutečnost, kdo zřizuje střední školy nebo učiliště je pro náš každodenní život nepodstatná.
Téměř deset let se zabývám veřejným děním. Z nespokojeného občana jsem se stal občanem aktivním a následně i komunálním politikem. Za tu dobu jsem se zajímal o mnoho kauz a některé i ovlivnil (např. územní plán, stavba tramvajové trati kolem Šantovky nebo rekonstrukce třídy 1. máje). Především jsem ale poznal, že ve většině z nich není hlavním aktérem pouze město, ale i kraj. V řadě záležitostí, které ovlivňují život tisíců Olomoučanů, je kraj dokonce aktérem jediným. Olomoucký kraj tedy rozhoduje i o vaší ulici. Na několika příkladech vám ukážu, že kraj a město spolu v rozhodování o podobě města často neladí.
Okružní křižovatky bez cyklistů 
Čtyři roky zpátky (před posledními krajskými volbami) stříhali slavnostní pásky krajští i komunální politici u čerstvě vybudované okružní křižovatky Dobrovského. Investici několika desítek milionů z velké části zaplatil Olomoucký kraj, neboť hlavním důvodem mělo být zvýšení bezpečnosti provozu na této křižovatce i její lepší propustnost. Křižovatka totiž spojuje významné krajské silnice, které vedou v ulicích Dobrovského, Studentská a Na Střelnici. Město Olomouc se na investici podílelo pouze menším dílem, úpravou parku a chodníky. Podstatné ale je, že Rada města Olomouce již tehdy měla zřízenou funkci cyklokoordinátora. Jak tato významná městská investice pro cyklisty dopadla, už dnes každý ví, průjezd mezi auty pro ně není bezpečný a na chodník nemohou. Město své zájmy při návrhu křižovatky neprosazovalo.
Opačná situace nastane při chystané stavbě další okružní křižovatky jen o malý kousek dál. V místě, kde se kříží Legionářská, Studentská a Hynaisova ulice. Opačná jen v tom, že zde bude většinovým investorem město a menší díl zaplatí kraj. Téměř stejná situace nastane pro cyklisty, jejichž průjezd křižovatkou bude značně nekomfortní, na rozdíl od aut.
Raději úplně bez cyklistů
Rozdílné vize o způsobu dopravy se projevují na řadě hlavních ulic ve městě. Například vozovka v ulicích Střední a Dolní Novosadská je natolik široká, že by se tu mimo pruhů pro automobily vešly i oddělené pruhy pro cyklisty. Správa silnic Olomouckého kraje zde ale cyklistice příliš nefandí. Lepší mobility ve městě nedosáhneme, pokud nebude mít stejnou vizi i kraj. Jen společným úsilím můžeme docílit celkového snížení aut v ulicích a tedy i hluku a znečištění a naopak zvýšení bezpečnosti a přitažlivosti městského prostoru.
Nový most bez chodců
Od komunálních voleb v roce 2014 jsem členem Komise městské části Droždín, která by mohla být modelovým příkladem neprovázanosti městských a krajských investic. Městskou částí procházejí hned tři krajské silnice v ulicích U Cihelny, Pplk. Sochora, Gagarinova, Horní Úlehla a v Droždínské zatáčce. Nejvíc obtěžující je ta v ulicích U Cihelny a Pplk. Sochora, kterou každé ráno a odpoledne projíždějí tisíce aut. Obyvatelé Droždína tak na vlastní kůži zakoušejí neexistenci východní tangenty. Vozovka je v některých místech tak široká, že přechod pro chodce je zde jedním z nejdelších v Olomouci. Naopak chodníky, postavené na pozemcích města, jsou zase příliš úzké. Bezpečnost provozu v obci přitom vyžaduje zcela opačné proporce, tedy pruhy pro automobily pouze v nezbytných šířkách a chodníky zase co nejširší.
Podobně jsou na tom i ulice Gagarinova a Horní Úlehla. Intenzita provozu není tak vysoká a rozhodně nepotřebuje šířku osm metrů. Obyvatelům místní ulice by pomohlo snížení rychlosti doprovázené zúžením vozovky klidně i na necelých šest metrů a uspořený prostor využít pro chodníky, zelené pásy nebo parkovací stání.
Velké rozčarování mezi místními ale způsobila nedávná rekonstrukce mostku v Droždínské zatáčce na cestě na Svatý Kopeček. Jediným aktérem zde byl kraj, který potřeboval starý most nahradit novým. Rekonstrukce se povedla, krajská silnice je ze Samotišek až na Svatý Kopeček zcela nová. Bohužel se úplně zapomnělo na chodce. Z přilehlých autobusových zastávek tudy prochází do svých domovů mnoho místních obyvatel a mezi svodidly a projíždějícími auty je málo místa. Kraj v tomto případě řešil jen své zájmy, tedy krajskou silnici a město, které by vybudovalo bezpečný chodník, vůbec nepřizval.
Jedním z důvodů existence krajů je i přiblížení státní správy občanům. Zájmy kraje a zájmy obcí se někdy mohou rozcházet, v příkladech, které jsem uvedl, jde ale spíše o neschopnost dát společné zájmy do souladu. Proto chceme obce a kraj vzájemně naladit.