Skutečně. Nikdo jiný za to přece nemůže, zasáhla vyšší moc! Takové vysvětlení je ostatně nejjednodušší, neboť obyčejný člověk se v guláši státní správy, přenesené státní správy nebo krajské či městské samosprávy zkrátka nevyzná. Obyčejný člověk jen hledí. Roky čekáme na východní tangentu, která odlehčí dopravě v celkem hustě obydlené Hodolanské ulici (to má udělat ta státní správa) a místo toho se obyvatelé dočkají zrušení (to nařídila krajská samospráva) všech přechodů pro chodce (ty má na zase na starosti městská samospráva). Úřední mašinerie se neslitovala ani nad přechody u základní a mateřské školy. Nejen děti se navíc budou muset nad Hodolanskou ulicí vznášet celý nastávající školní rok, protože přechody údajně jen tak nebudou.

Příliš rušná ulice

Současné normy pro přechody pro chodce ukládají několik pravidel. Jedním z nejdůležitějších je délka přechodu mezi obrubníky, která by neměla přesáhnout přibližně 6 metrů. Hodolanskou ulicí projíždějí tramvaje, šířka celé vozovky mezi obrubníky je proto více než 13 metrů. Aby přechod v tak široké ulici vyhověl normě, musel by mít mezi pruhy pro automobily a tramvajovými pásy ostrůvky – třeba takové, které jsou na třídě Kosmonautů. Jinou možností je vybavit takto dlouhý přechod semafory.
Hodolanská ulice je co do intenzity dopravy (přibližně 20 tisíc automobilů za den) srovnatelná s Foerstrovou, Pasteurovou nebo Lipenskou – vyšší intenzitu má v Olomouci jen Velkomoravská ulice (32 tisíc automobilů). Hodolanská se navíc od zmíněných ulic liší v tom, že je v ní v důsledku chybějící východní tangenty výrazně vyšší podíl těžké automobilové dopravy (téměř 3 tisíce). Z uvedeného pravděpodobně vyplývá důvod, proč dopravní inspektorát naléhal na úpravu nevyhovujících přechodů podle současných norem.

Opíjení rohlíkem

[ezcol_1half]

Podle Martina Smolky z Ředitelství silnic a dálnic, které vozovku v Hodolanské ulici spravuje, měl magistrát k nápravě 3 – 5 let, což je doba naprosto dostačující. Vyjádření mluvčí magistrátu o časové tísni se proto nejspíš nezakládá na pravdě. Pozemky v Hodolanské ulici, kterých se dotýká případná úprava přechodů pro chodce má v zásadě pouze dva vlastníky – Statutární město Olomouc a Ředitelství silnic a dálnic. Komplikace s majetkoprávními vztahy, které mluvčí magistrátu uvedla tak zní jako pouhá výmluva; za čtvrt století obnovené samosprávy musí mít magistrát dostatečné zkušenosti s jednáním s ostatními veřejnými správci, kteří na území města působí.
Zřízení přechodu pro chodce není tak komplikovaná stavba, aby její vyprojektování, schválení a výběr dodavatele trvalo déle než půl roku. Ostatně nejvyšší budova ve městě podnikatele Josefa Tesaříka byla schválena zjednodušeným územním řízením. Proč by to nešlo u jednodušší, o to však důležitější stavby jakou přechod pro chodce jistě je.
[/ezcol_1half][ezcol_1half_end]

[action animation=””]

– intenzita dopravy v Hodolanské ulici je 19 tisíc automobilů, je to jedna z nejvytíženějších ulic ve městě
– délky přechodů byly kvůli tramvajovým pásům obrovské, jejich úpravu měl udělat magistrát už dávno sám z vlastní vůle
– průtah vede hustě obydlenou oblastí, z důvodu chybějící východní tangenty je tu vysoký podíl těžké automobilové dopravy (kamiony)
– bezpečné přechody pro chodce patří mezi základní a důležitou infrastrukturu, pro město by měly být prioritou[/action][/ezcol_1half_end]Nabízí se ještě jeden postřeh. Dopravní inspektorát je účastníkem řízení při jakékoliv stavbě na pozemních komunikacích. Pokud by tedy probíhala projektová příprava na opravu přechodů v Hodolanské ulici, dozvěděl by se to mezi prvními. Pokud by v takovém případě magistrát požádal dopravní inspektorát o odůvodněné prodloužení lhůty pro nápravu nevyhovujícího stavu, nebylo by mu vyhověno? Prozatím to spíše vypadá tak, že magistrát neudělal téměř nic.
 

Co bude dál?

Z mnoha jiných kauz, které sledujeme vyplývá, že řešení dopravy není silnou stránkou olomoucké radnice. Obyvatelé Hodolan budou po mnoho měsíců na vlastní kůži pociťovat důsledky špatného hospodaření města, které utrácí za hlouposti a na základní městskou vybavenost (jakou jistě přechody jsou) pak nemá peníze. Před více než 25 lety se udála tragédie na Chválkovické ulici, v místě kde školáci přecházejí ulici, následně byl v tomto místě přechod doplněn o semafory. Výstavbě bezpečné okružní křižovatky v Samotiškách předcházelo zbytečné ukončení čtyř mladých životů. Je nezbytné, aby se komunální politici opravdu začali zajímat o naše město.