Sedím teď na penzi nad knihou, v níž mimo jiné hledám odpověď na otázku, proč se toho v novodobé historii Olomouce moc nedaří. Přesněji řečeno, proč se tady na rozdíl od některých jiných srovnatelných měst nedaří kvalitnímu urbanismu a architektuře. Přestože právě v této oblasti nabízí například stará Olomouc dostatek inspirace. Každý, kdo v našem městě zavadí o podobné otázky, dříve či později narazí na architekta Tomáše Pejpka a nyní také jím zorganizované hnutí ProOlomouc. Jsou sympatičtí, přestože – anebo právě proto – , že jejich rozhodnutí změnit naše město právě po této stránce je rozhodnutím pěkně odvážným. Ne snad proto, že by už bylo úplně všechno pokažené a nebylo co měnit, ale pro známé uleželé mentality, tradice příštipkaření a malodušnosti. Pejpkův hlouček je všechno jiné než tohle olomoucké dusno. Chápu jejich úsilí jako jakousi druhou vlnu po té, která přišla v devětaosmdesátém. Přál bych si, aby naše město pomohla osvěžit a omýt z onoho šedivého povlaku, který se pro ně stal už příslovečným.
Prof. PhDr. Pavel Zatloukal,
historik umění a architektury a bývalý ředitel Muzea umění Olomouc
Proč jdeme do krajských voleb? Mnoho strategických zájmů města bez kraje neprosadíme
ProOlomouc vzniklo jako městské hnutí, ovšem již tradičně se zapojuje i do krajské politiky. V letošních volbách budeme usilovat o obhájení dvou mandátů v krajském zastupitelstvu, a to ve společné...