Jeden by řekl, že člověk potřebuje vystudovat školy, načíst mnoho chytrých knih a neustále své vzdělání doplňovat, aby mohl vymýšlet něco tak komplikovaného, jako je světelná křižovatka. V Olomouci je to trochu jinak. Stačí mít pořádně naditý měšec.
Josef Tesařík (bratr bývalého hejtmana a současného senátora Martina Tesaříka) je nějakým způsobem fascinován vysokými budovami. Dvě už si postavil (RCO a BEA) a na třetí (Spirituália) se chystá. Zatímco budovu BEA Tesařík při stavbě obhajoval tím, že tam bude sídlit jeho Moravská vysoká škola (nesídlí, její prostory jsou v přilehlých budovách), u Spirituáliy svou potřebu do nebe trčící stavby halí do hávu duchovní obrody. Nicméně i prázdný věžák a plánovaná pyramida štěstí potřebují tak přízemní věci, jako je parkoviště a možnost dopravní obsluhy.
Třída Kosmonautů, kde celý komplex vzniká (týká se věží BEA a Spiritualia, RCO krášlí olomoucké přednádraží), je jednou z hlavních tepen města a není jednoduché zasahovat do jejího současného stavu. Tolik logické uvažování. Dál už mluví peníze a známosti. Město řeklo, že žádnou křižovatku se semaforem budovat nebude. S tím se ale Tesařík nesmířil a křižovatku (včetně krásného semaforu) vybudoval za vlastní peníze. Třída Kosmonautů tak dostala další krásný semafor a doprava se na ní zase o kousek zlepšila.
Jaké z toho plyne ponaučení? Nač být odborníkem, nebo se na ně obracet. Stačí mít dost peněz a je z vás dopravní inženýr jedna báseň. Když o tom tak přemýšlím, bydlím na Dobrovského ulici a hodil by se mi přechod (samozřejmě se semaforem) přímo k našemu vchodu. Ten, co tam stojí, je daleko, a já bych si od zaparkovaného auta nemusel zacházet. Jdu spořit do prasátka. Korunku ke korunce…